Motýlek, beruška

Základní škola Zlaté Hory  

Fotografie školy

Žluté růže pro sira Nicholase Wintona

,,Děkuji za to, že jsem ten dokument mohl vidět. Jsem moc rád za to, kde právě jsem a jaké kolem sebe mám lidi a hlavně, že mám super rodinu.ˮ /Dominik/


Síla lidskosti - Nicholas Winton, dokumentární film Mateje Mináče, nám přijel představit dramaturg, pan Zdeněk Tulis. Poutavou předmluvou nám uvedl snímek o osobnosti, která ve vší skromnosti velmi dlouhá léta ukrývala tajemství – tajemství zachráněného života – 669 dětí!


,,Film na mě působil dramaticky, a to, co zažily ty děti a ti rodiče, bych zažít nechtěl! Když si představíte, že se několik let staráte o dítě a potom ho pošlete cizím, adoptivním rodičům, které neznáte a nevíte, jestli se vaše dítě bude mít dobře, protože 98% rodičů své děti už nikdy neuvidí…ˮ


Pan Tulis se po velmi emocionální filmové produkci věnoval dotazům žáků i pedagogů. Velmi poutavě vykládal o siru Wintonovi, o svém setkání s tímto mužem, jehož rodina čítá kolem 5000 členů. Vysvětlil, jak probíhaly transporty dětí, co jim předcházelo, jak byly vybírány rodiny, do kterých rodiče své ratolesti posílali s příslibem návratu, až veškeré hrozby blížící se 2. světové války pominou…děti ve stáří i pouze několika měsíců! Vybízel žáky k uvědomění si lidskosti a etiky… Svými rozsvícenými mobilními telefony či zvednutýma rukama všichni přítomní v sále vyjádřili naprostou úctu k osobnosti, která se zasloužila o záchranu životů a i nadále do konce svého života věnovala svou pozornost jak dětem, tak i lidem pokročilého věku. Paradoxně – Nobelova cena tohoto muže minula…


,,Pořád na tím přemýšlím a pořád mám v hlavě hrozně moc otázek, ale styděla jsem se zeptat. Proto budu tak trochu pátrat…ˮ /Tereza/


Pan Tulis ve svém vyprávění přiblížil i životy dětí a dospělých v nových rodinách, jejich soužití, návraty do poválečného domova, hledání a nenacházení biologických rodičů. Požádal nás o pomoc – pokud bychom ve vyprávění svých pra a praprarodičů zjistili informace o možných ,,Wintonovýchˮ dětech, zda bychom ho mohli informovat…


,,Film byl krásný. Vůbec jsem netušila, že se ve světě něco takového vůbec dělo. Na začátku jsem si říkala, že u toho usnu…ale scény, které mě dostávaly později, mě dokázaly rozbrečet. Byly neuvěřitelné!  Nedokázala bych své dítě dát pryč…ˮ /Vlasta/


,,Chtěla bych vědět, kdo u toho dokumentu brečel,ˮ ptá se Veronika…a v sále se zvedá les rukou…Spontánně, bez ostychu...stejně tak, jako potlesk, který se stejným způsobem ozývá několikrát!!!


,,Nezapomenu, že když je potřeba pomoct dítěti, tak je to opravdu nutné. Nezapomenu, že mu možná vděčím za svůj život. Možná, že zachránil mé prarodiče. Chtěl bych dokázat to, co ON. Ve správný čas, dokázat správnou věc.ˮ

 

,,Viděl jsem skvělý film! Velmi emotivní. Viděl jsem opravdového hrdinu a že i člověk dokáže vykonat dobrý skutek. Nikdy jsem neviděl tak smutný a zároveň hrdinský počin. Je to film o zamyšlení se sám nad sebou. Film o pomoci. Nebyl to první film, u kterého jsem brečel, ale nejvíc poučný.ˮ


,,Příběh mě naprosto fascinoval a někdy jsem zůstal s otevřenou pusou, když Němci odtrhli od ČSR Sudety a potom jak nestihlo transport 251 dětí a začala válka. Udivilo mě, že rodiče své děti je vůbec nechají odjet. Na tento dokument bych šel klidně znova.ˮ /Jakub/

 

Pane Tulisi, velmi děkujeme za to, že nenecháte zapomenout, a že jste nám znovu připomněl ,,sílu lidskosti!"


sir Nicholas Winton

zdroj obrázku: http://www.wintonfilm.com/KONTAKT.html?jid=1

odkazy /doporučuji shlédnout/: 
http://www.wintonfilm.com/vypravi-zdenek-tulis.html

filmy: Všicni moji blízcí, Nickyho rodina





Šárka Vojčáková